Kořeny bytového nebo domácího divadla sahají do daleké minulosti. Hrálo se již na šlechtických sídlech, u nás např. na Zámku Český Krumlov či na Zámku Kozel, později jej bylo možné navštívit také v měšťanských salónech. Tato divadla měla ale často nádech ochotnictví, což v žádném případě nesnižuje jeho hodnotu.
U nás je nicméně nejznámějším bytovým divadlem Bytové divadlo Vlasty Chramostové. Oproti těm předchozím se vyznačuje velkou mírou profesionality, což ale není to podstatné. Toto divadlo mělo význam zejména politický, bylo úzce spjato s osobnostmi disentu. Nevzniklo jako druh zábavy, ale jako reakce určitého okruhu umělců v čele s herečkou Vlastou Chramostovou a jejím manželem kameramanem Stinislavem Milotou na tehdejší politickou siuaci v zemi. Vlasta Chramostová byla jedna z řady umlěců, jež byla zbavena možnosti rozvíjet svůj talent a dovednosti ve své profesi, a to z důvodu nedostatečné flexibility vůči oficiálnímu diskurzu. Připomeňme, že se psala 70. léta 20. století. Hlavním rysem tohoto divadla byl fakt, že profesionálové podílející se na vzniku těchto inscenací či scéníckých čtení to nedělali pro peníze, ani pro svou slávu, ale sami pro sebe, aby vyjádřili vlastní názor na neutěšený stav české politiky a společnosti vůbec.
V současnosti je asi nejznámějším domácím divadlem Krytové divadlo Orfeus. Je to netradiční divadlo vystavěné ve sklepení bývalého krytu civilní obrany na ulici Plzeňská v Praze. Bytovému divadlu se věnuje i spolek Kašpar, který se snaží tento nonkomformní styl oživit. Kromě své stálé scény v Divadle v Celetné je tak možné herce spolku Kašpar vidět z bezprostřední vzdálenosti v Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka.
Kamenné divadlo je jakýmsi protipólem toho domácího. Je ale možné, že shlédnuté představení ve velkém divadle je snadno přebito atmosférou a krásou samotné budovy. Do kamenného divadla se chodí pracovat, do bytového spíše žít a vyjadřovat, vytvářet přátelství a mezilidské vztahy.
